Bolí vás záda pořád dokola, i když jste zkusili všechno?

Léky, rehabilitace, masáže, obklady. Krátká úleva a bolest je zpátky. A vy začínáte věřit, že už to tak zůstane. Nezůstane. A hlavně: nejspíš vám nikdo neřekl to podstatné. Bolest zad často nevzniká tam, kde to bolí.

Poznáváte se?

• Ráno z postele neslézáte, spíš se sesouváte. Opatrně, po etapách.
• Při zvedání ze židle ruka automaticky zajede na bedra.
• Než se tělo „rozchodí", je půl dopoledne pryč.
• Před delší cestou autem si „pro jistotu" berete prášek.
• Snímky prý nic zásadního neukazují, a přesto to bolí.

Jestli jste kývli aspoň u dvou, čtěte dál. Tohle není o tom, že jste „opotřebovaný". Je to o něčem, co se dá ovlivnit.

Co si o bolesti zad obvykle myslíme (a proč to nikam nevede)

Většina řešení míří na jedno místo: přímo do beder. Maže se, chladí, cvičí se břicho a záda, nasadí se pás. Někdy to na čas uleví. Jenže bolest se vrací. Proč? Protože se pracuje s místem, kde to bolí, ne s příčinou, proč to bolí. A ta bývá jinde.

Co se v těle doopravdy děje

Páteř nedrží vzpřímeně jen svaly. Drží ji napětí v tkáni, o které se moc nemluví: ve fasciích. Je to pojivová tkáň, která obaluje a propojuje všechny svaly a klouby v jeden celek. Ve fasciích je přes 250 milionů nervových zakončení, víc než v kůži. Takže to není žádný neutrální obal, ale tkáň, která se aktivně podílí na napětí a bolesti.

Když se fascie po letech sezení, staré zátěže nebo úrazu stáhne a slepí, začne tahat pánev a obratle mimo osu. Tělo se nakřiví a bederní páteř to odnese jako první. Bolí místo, které jen doplácí na nerovnováhu vzniklou jinde. Často v pánvi, kyčlích nebo v bránici.

Tělo v gravitaci funguje spíš jako stan než jako dům. Drží ho napnutá síť, ne pevné zdi. Když se jedno lano přetáhne, celá konstrukce se nakřiví a někde to začne bolet.

Co o tom říká věda

Tohle není jen zkušenost z praxe. Potvrzuje to výzkum fascií. Přehledová studie týmu kolem Dr. Roberta Schleipa (přední světový vědec o fasciích, Univerzita v Ulmu) uvádí, že bederní fascie je hustě protkaná nervy pro bolest a je na bolest citlivější než samotné svaly.

A ještě důležitější zjištění: u lidí s chronickou bolestí zad se vrstvy bederní fascie po sobě hůř posouvají. Kloužou zhruba na 56 procent oproti 70 procentům u lidí bez bolesti. Řečeno lidsky: fascie se slepí a přestane klouzat. Přesně sem míří hloubková práce s fasciemi. Víc o fasciích čtěte tady.

Proto masáž, prášky i rehabilitace uleví jen na chvíli

• Prášek vypne signál bolesti. Příčina zůstane na místě, jen o ní chvíli nevíte.
• Klasická masáž uvolní sval na povrchu. Slepenou fascii v hloubce a postavení pánve nezmění.
• Cvičení jen na záda posiluje do nerovnováhy, která tam pořád je.

Dokud je příčina na místě, následek se vrací. Proto se točíte v kruhu.

Tohle není masáž. Je to jiná kategorie.

Rolfterapie je hloubková práce s fasciemi a koordinovaným pohybem. Nejde po místě, kde to bolí, ale po celém řetězu, který páteř vychyluje. Uvolní slepené vrstvy, vrátí tělu rovnováhu. A tělo v rovnováze většinou nebolí. Pracuje se v sérii navazujících sezení, protože příčina je v hloubce a systém se musí vyladit celý. Na prvním sezení dostanete i dva jednoduché cviky, které přepíšou pohybové vzorce, jež bolest vytvořily.

Skutečný příběh

Jura polykal prášky a záda ho „chytala" skoro každý měsíc. Po sérii Rolfterapie strávil týden na vodě a záda drží půl roku.

Jiřímu lékaři nabízeli už jen operaci páteře. Dnes kácí stromy a hraje hokejbal.

Nejsem lékař a nehraji si na něj. Nenahrazuji lékařskou péči. Ale tělo umí často mnohem víc, než mu dovolíme, když se odstraní to, co ho drží v nerovnováze.

Časté otázky